155 let od založení kyjovského Sokola

Tělocvičná jednota Sokol v Kyjově byla založena 1. října 1871. Na první valné hromadě si členové zvolili výbor ve složení Dr. Bedřich Weber, starosta, Vilém Wachsmuth, náměstek starosty a náčelník, Karel Bestereimer, jednatel, Josef Templ, pokladník, a Josef Filip, Ferdinand Procházka, Josef Kolenec, Josef Sukop, Karel Hájek a Jan Zahradník, členové výboru. Spolkové místnosti měla jednota v Kocourkově domě na náměstí (č. 11) společně se Čtenářským spolkem založeným v roce 1864. Tělocvičná činnost se pro nedostatek místností omezovala pouze na prostná cvičení, pouze v létě se cvičilo na primitivním nářadí v Kocourkově zahradě. 

70. léta 19. století nebyla pro činnost spolků příliš příznivá. Neúspěch jednání o nápravě státoprávních poměrů v Čechách na základě fundamentálních článků vyvolal v české společnosti politickou krizi. Politická rivalita mezi mladočechy a staročechy rozrušila spolkové hnutí. Mnohem citelněji zasáhla českou společnost velká hospodářská krize po krachu vídeňské burzy v květnu 1873. Nepříznivé politické a hospodářské poměry zasáhly také sokolské hnutí, a to především na venkově. Také pro kyjovskou jednotu byla 70. léta nelehkým obdobím. V jejich 1. polovině se činnost omezuje pouze na účast sokolů při různých slavnostech, na pořádání výletů, každoročního pořádání plesu s vojenskou hudbou a podobně. V roce 1876 ustává činnost jednoty úplně. O 3 roky později byl učiněn pokus o obnovu činnosti, ale tato snaha vyšla naplano. Pouze v roce 1881 uspořádali sokoli sbírku na Národní divadlo v Praze, která vynesla 145 zlatých a 45 krejcarů. Až do roku 1885 nevykazovala kyjovská jednota žádnou činnost. 

Začátkem 80. let 19. století přichází služebně do Kyjova několik mladých lidí, mezi nimi především JUDr. Josef Galusek, MUDr. Severin Joklík a JUDr. Karel Kozánek, kteří kolem sebe soustřeďují vlastenecky smýšlející domácí obyvatele a brzy se pouštějí do práce. Jejich zásluhou se probouzejí místní spolky k novému životu. Své obnovy se dočkal také Sokol. V roce 1885, kdy se po dlouhé době schází valná hromada, měl kyjovský Sokol 70 členů. Pravidelná činnost se ale nemohla rozvinout v plné šíři, protože chyběly prostory pro sokolská cvičení. Jednota sice měla pronajatý sál v hostinci Nový svět, ale tato místnost byla ve velmi špatném technickém stavu. V létě se cvičilo o něco pilněji. Za cvičiště sloužila zahrada hostince Ferdinanda Pokorného. 

Příznivý dopad na vývoj sokolské jednoty měl rozvoj školství ve městě po roce 1896. V roce 1898 se započalo se stavbou nové budovy gymnázia, v níž se zahájilo vyučování 24. září 1899, a právě zde, v její nové tělocvičně, našla jednota nové útočiště. Sokoli tak nebyli odkázáni pouze na přírodní cvičiště, ale mohli provozovat svá cvičení také za nepříznivého počasí a v zimě. 

Vedle činnosti tělocvičné pečovala jednota také o vzdělávání vlastních členů a šíření sokolských myšlenek mezi ostatní obyvatele města a okolí. To měl ve své náplni vzdělávací odbor, který byl ustanoven v roce 1900. Pořádal přednášky, často i s hudebním programem nebo formou čajových večírků, také některé výlety do okolí byly spojeny s přednáškou. Přesto, že se vzdělávací odbor snažil šířit sokolské myšlenky mezi členy jednoty co nejzábavnější formou, byly tyto přednášky stejně jako cvičení řídce navštěvovány. 

Na valné hromadě 2. prosince 1900 padl návrh na založení pěveckého kroužku ze členů Sokola a na zřízení ženského odboru. Tento úmysl byl oznámen „Dobročinnému komitétu dam“ v Kyjově, aby se tento jediný ženský spolek sám ujal iniciativy při zřizování ženského tělocvičného odboru. K jeho založení došlo krátce po předložení návrhu. Už začátkem roku 1901 se ženy a dívky scházejí v místnostech dívčí školy. V březnu je počet cvičících žen tak velký, že už je nestačí pojmout tělocvična dívčí školy, a proto jsou ženám vyhrazeny tělocvičné hodiny v tělocvičně v gymnáziu. Je nutné zdůraznit, že dámy navštěvovaly cvičení mnohem pilněji než muži. 

Koncem roku 1911 byl založen stavební odbor, jehož hlavním úkolem bylo opatřit pozemek a finanční prostředky pro výstavbu tělocvičny. Do správy odboru patřily lázně, kluziště a tenisové hřiště. V roce 1913 podala jednota u obecního zastupitelstva žádost o darování pozemku v Komenského ulici poblíž splavu. Její žádost nebyla ale do začátku 1. světové války vyřízena, protože se počítalo s regulací Kyjovky a nebylo jisté, zda místo požadované ke stavbě bude zachováno. 

A jak žila jednota za války? Česká obec sokolská byla rozpuštěna stejně jako několik jednot. Vícekrát během války hrozilo rozpuštění i kyjovským sokolům, počet členstva poklesl na třetinu, téměř všichni cvičící členové byli povoláni do zbraně. Přes všechny obtíže a válečné strasti nepřestala jednota fungovat a patřila k nejaktivnějším v župě Komenského. 

Po skončení 1. světové války se život v jednotě pomalu vracel ke stavu předválečnému. Sokoli, kteří odešli do války, se vracejí domů. Ne všichni však měli to štěstí. Několik členů Sokola se ke své práci už nikdy nevrátilo (Mořic Filípek, strážník v Kyjově, František Jirout, účetní Občanské záložny v Kyjově, František Novotný, berní správce v Kyjově, František Macků, učitel ze Svatobořic, Ferdinand Procházka, profesor gymnázia v Kyjově, Antonín Žampach, učitel). Ti, kteří se vrátili, se samozřejmě zapojují do práce v jednotě, hlásí se noví členové. V prvním poválečném roce zahájila jednota opět jednání s městským zastupitelstvem ohledně darování pozemku na stavbu tělocvičny. V srpnu 1919 přidělila obec Sokolu parcelu z obecního pozemku „Újezd“ v sousedství hospodářské školy. Sokoli nakonec ale pozemek ke stavbě nevyužili, protože se ukázalo, že jen úprava terénu by stavbu značně prodražila. Na mimořádné valné hromadě dne 5. května 1920 pak členstvo jednohlasně schválilo koupi pozemků od stavitele Gustava Sonevenda, paní Haasové a pana Chlumského, které bezprostředně sousedily s kyjovským nádražím. V témže roce získala jednota koupí od dosavadního majitele Karla Antoše „kinematografické divadlo“. V roce 1921 oslavila jednota 50 let svého trvání. Hlavní dny oslav byly stanoveny na 14. a 15. srpna, kdy se konal v Kyjově župní slet sokolstva. Součástí oslav se stala i národopisná slavnost Slovácký rok. 

Po terénních úpravách a nutných přípravách se začala konečně v roce 1925 budovat sokolovna. Slavnostně byla otevřena 31. července 1926. 

Ve 30. letech byla činnost kyjovského Sokola navzdory hospodářské krizi bohatá. V jednotě fungovalo mnoho odborů: biografický odbor (staral se o chod sokolského kina), dramatický odbor (pořádal ochotnická divadelní představení), hospodářský odbor (kontroloval veškerou činnost v jednotě po stránce finanční), loutkařský odbor, pěvecký odbor, sociální odbor (pomáhal ekonomicky slabším členům jednoty) a zábavní odbor (pořádal taneční zábavy a Slovácké roky). Činnost Sokola spočívala však hlavně v tělocvičných hodinách a přípravě na IX. a X. Všesokolský slet v Praze. 

Na rok 1939 byly připraveny další akce, avšak 15. březen znamenal konec veškerým plánům. Činnost Sokola prozatím zakázána nebyla, ale na jednotlivé veřejné akce si museli sokoli vždy vyžádat povolení. Na podzim a v zimě roku 1939 bylo možno pozorovat v jednotě zvýšený pracovní ruch. Ten se projevoval hlavně větším počtem cvičících v tělocvičně a snahou vzdělávacího, dramatického a pěveckého odboru připravit občanům hodnotné kulturní podniky, např. Večer národní písně či divadelní představení. 

Rok 1941 byl posledním rokem činnosti Sokola za války. Nejen jednotlivé jednoty, ale celá Československá obec sokolská byla rozpuštěna. Němci měli o Sokole spolehlivé informace; spatřovali v něm středisko odboje. Skutečně se také mnoho sokolů během války zapojilo do odbojové činnosti. Pozadu nezůstali ani kyjovští sokoli, kteří se do odboje zapojili hned na začátku války. V souvislosti s případem kapitána Pechala byli zatčeni a popraveni Matěj Urban, bývalý starosta Kyjova, Antonie Urbanová, jeho manželka, Emil Cejp, MUDr. Vladimír Dunděra, Gabriela Dunděrová, Hermína Štěpánková, Karel Weisenbauer, Josef Müller a Karel Dymeš. Kromě těchto popravených zemřeli v důsledku útrap prožitých v koncentračních táborech další členové kyjovské sokolské jednoty: Jaroslav Zemek, Václav Vymlátil, Otilie Štěpánková, František Hlaváč a Antonín Krmenec. V den osvobození Kyjova 28. dubna byl u Čeložnic zastřelen Květoslav Kafka a těžce zraněn Miroslav Sukop. 

Krátce po osvobození Kyjova obnovili sokoli opět svou činnost. První tělocvičnou hodinu zahájilo slavnostní společné cvičení mužů a žen 14. června 1945. Několik dní předtím poprvé zasedla očistná komise, která měla za úkol posoudit chování jednotlivých členů kyjovského Sokola v období okupace. Ta navrhla 34 členů k vyloučení, z nichž se 12 ospravedlnilo, ostatních 22 členů bylo pro nesokolské chování, spolupráci s Němci nebo pro členství v německé straně vyloučeno. 

Rok 1947 byl rokem intenzivních příprav na XI. Všesokolský slet v Praze, který se měl konat v roce 1948. Do sletových příprav ale nepříznivě zasáhly únorové události v roce 1948. V župách a jednotách začaly vznikat akční výbory, které měly zasahovat proti „reakční živlům“, odstraňovat je a členstvo doplňovat politicky spolehlivými lidmi. Dne 20. března 1948 vešlo ve známost, že rozhodnutím Ústředního akčního výboru Národní fronty z 27. února 1948 splynou veškeré tělovýchovné organizace v jedinou celonárodní tělovýchovnou organizaci Sokol. Tato organizace měla začít fungovat od 28. března 1948. To byl ale konec původního Sokola, který tak přestal existovat v té podobě, jakou měl v uplynulých 86 letech. Komunisté zneužili jeho jméno, propracovaný tělovýchovný systém, jeho početnou základnu i majetek. Sokolové i přes tyto nepříznivé podmínky pokračovali v přípravě XI. sletu, i když s přesvědčením, že tento slet je na dlouhou dobu sletem posledním. 

Po návratu ze sletu ukončilo mnoho sokolů svoji činnost, protože i nadále pokračovaly v jednotě čistky a veškerou činnosti už řídil místní akční výbor. Začátkem 50. let se z místní jednoty vytvořila Závodní jednota Sokol při sklárně a šroubárně, ale tento nový Sokol neměl s myšlenkou původního Sokola nic společného. Záhy se i on stal součástí Tělovýchovné jednoty Jiskra Kyjov. V roce 1956 bylo uzákoněno, že sjednocené tělovýchově připadne všechen majetek bývalých jednot. Tak se stalo i v Kyjově a sokolovnu začala využívat TJ Jiskra. Naději na obnovu Sokola přineslo pražské jaro 1968. V Kyjově vyvstala snaha o obnovení činnosti Sokola. Byl vytvořen přípravný výbor ve složení Vladimír Třicátný, Slavomír Kafka, Bohumil Foukal, Zdeněk Kunz a Jaromír Rolenc, v červnu 1968 se dokonce sešla valná hromada Sokola. Konec všem nadějím udělal vstup „bratrských armád“ v srpnu 1968. Výbor Sokola z roku 1968 se sice občas scházel, ale pouze v soukromí a více méně v tajnosti – připravoval vše k případnému obnovení činnosti, až k tomu budou příznivé podmínky. 

To, co se zdálo v nedohlednu, se po listopadu 1989 změnilo ve skutečnost. Protože přípravný výbor z roku 1968 měl už základy nové činnosti rozpracované, mohli se kyjovští sokoli už 22. prosince 1990 přihlásit k Československé obci sokolské v Praze. Za oficiální zahájení činnosti se považuje datum 27. března 1990, kdy se v Kyjově konalo slavnostní shromáždění všech sokolů.