100 let od otevření budovy sokolovny

Na tento svůj stánek čekali kyjovští sokoli poměrně dlouho. Při svém založení (podzim 1871) neměla sokolská jednota vlastní tělocvičnu, o spolkové místnosti se dělila se Čtenářským spolkem v domě na náměstí (popisné číslo 11), který patřil měšťanu Kocourkovi. Tělocvičná činnost se proto omezovala pouze na prostná cvičení, jen v letních měsících si sokoli zacvičili na nářadí v Kocourkově zahradě. V 80. letech 19. století měla jednota pronajatý sál v hostinci Nový svět, ale ani zde toho sokoli mnoho nenacvičili, protože sál byl ve velmi špatném technickém stavu. Neměl okna, v zimě se nedal vytopit a pokud přišel prudký déšť, tekla dovnitř voda a bláto. Jako letní cvičiště sloužila v tomto období zahrada hostince Ferdinanda Pokorného. Přestože se situace poněkud zlepšila postavením budovy gymnázia, v jejíž tělocvičně našli sokoli útočiště až do otevření sokolovny, stále se uvažovalo o postavení tělocvičny vlastní. K tomu účelu byl v roce 1911 založen stavební odbor, jehož hlavním úkolem bylo opatřit pozemek a finanční prostředky pro výstavbu tělocvičny. Peníze pro fond získávala jednota vlastní činností: do pokladny fondu plynuly příjmy z provozování lázní, kluziště a tenisového hřiště, z pořádání tanečních zábav a ochotnických divadelních představení, sami členové jednoty přispívali do fondu dobrovolnými sbírkami, v některých hostincích mohli sokoli umístit pokladničky, do nichž žízniví návštěvníci rovněž přispívali.

V roce 1913 podala jednota u obecního zastupitelstva žádost o darování pozemku v Komenského ulici poblíž splavu. Tato žádost ale nebyla do začátku 1. světové války vyřízena, protože se počítalo s regulací říčky Kyjovky a nebylo jisté, zda požadovaný pozemek bude zachován. Další snahy o postavení tělocvičny zmařila sokolům 1. světová válka. Právě v tomto období pocítili sokoli mnohem více potřebu tělocvičny vlastní, neboť v roce 1915 bylo gymnázium uzavřeno a tím ztratili sokoli možnost provozovat svou tělocvičnou činnost.

Hned v prvním poválečném roce zahájila jednota opět jednání s městským zastupitelstvem ohledně darování pozemku na výstavbu tělocvičny. Žádosti bylo vyhověno a v srpnu 1919 přidělila obec Sokolu parcelu z obecního pozemku „Újezd“ v sousedství hospodářské školy. Tento pozemek však nevyhovoval, protože jen úprava terénu před zahájením vlastní stavby by si vyžádala velké finanční prostředky. Na mimořádné valné hromadě 5. května 1920 nakonec členstvo jednohlasně schválilo koupi pozemků od stavitele Gustava Sonevenda, paní Haasové a pana Chlumského, které bezprostředně sousedily s kyjovským nádražím. Na stavebním pozemkubylo prozatímně zřízeno hřiště, jehož využívala hlavně školní mládež a místní sportovní klub jako fotbalové hřiště. Samotná stavba budovy sokolovny byla po terénních úpravách a nutných přípravách zahájena v roce 1925. Stavbu projektoval a prováděl Leopold Keller. Budova byla do zimy pod střechou, slavnostně pak byla otevřena 31. července 1926 pěveckou a tělocvičnou akademií. Kromě tělocvičny v prvním poschodí byl v sokolovně také sál s divadelním jevištěm a své sídlo tu mělo i sokolské kino. Za budovou se rozprostíralo letní cvičiště, na kterém se 1. srpna 1926 konalo první veřejné cvičení. První divadelní představení (J. Vrchlický: Noc na Karlštejně) sehráli ochotníci 8. srpna 1926, jako první se zde 15. srpna 1926 promítal film „Karel Havlíček Borovský“. Otevřením sokolovny se splnil sen kyjovských sokolů o vlastní tělocvičně. Ale nejen to. Budova sokolovny se svým slohem stala ozdobou jak ulice Komenského, tak celého města a byla po mnohá desetiletí střediskem kulturního života v Kyjově. V roce 1933 byla v nově upravené zahradě, která se rozkládala kolem sokolovny, odhalena socha Miroslava Tyrše. Autorem návrhu pomníku byl boršovský rodák akademický sochař Jan Znoj, sochu o velikosti 2,5 m vytesala kyjovská kamenická firma Petr a Navrátil.

Během 2. světové války byla činnost kyjovské jednoty zastavena (1941). Značnou újmu utrpěla i sokolovna, která byla po celou dobu okupace obsazena buď německými vojáky, nebo příslušníky Todtovy organizace a jiných formací. Němci sokolovnu soustavně vykrádali a co neukradli, to zničili, takže sokolům vznikla škoda ve výši 75 000 korun. V červenci 1945 padl na valné hromadě návrh na rekonstrukci sokolovny, se kterou se započalo 14. září 1945. Opravu provedla kyjovská firma Rudolf Rusňák a celkový rozpočet byl stanoven na 200 000 korun. Finance získala jednota z kulturního fondu, promítání filmů, z provozu lázní a rovněž z dobrovolných sbírek. Část prostředků věnoval také MNV. Nejnutnější opravy a úpravy se týkaly jeviště, které bylo nejvíce zničeno a přestalo sloužit svému účelu. Bylo prohloubeno dozadu a snížily se podlahy. Jak práce postupovaly, přicházelo se stále na další závady, které bylo nutno odstranit, takže proti původnímu plánu byla do oprav zahrnuta ještě úprava předsálí a šaten, rekonstrukce osvětlení na jevišti a instalace ústředního topení. Práce, s jejichž ukončením se počítalo v lednu 1946, se tak protáhly a byly skončeny až v druhé polovině roku 1946. Nic dobrého nepřinesl sokolům Únor 1948. Rozhodnutím Ústředního akčního výboru Národní fronty z 27. února 1948 splynuly veškeré tělovýchovné organizace, spolky, svazy, kluby a všechny jejich složky v jedinou celonárodní organizaci. Začátkem 50. let se z místní jednoty vytvořila Závodní jednota Sokol při sklárně a šroubárně, ale tento nový Sokol neměl s myšlenkou původního Sokola, jak jej zakládali Tyrš s Fügnerem, pranic společného. Záhy se i on stal součástí Tělovýchovné jednoty Jiskra Kyjov. V roce 1956 bylo uzákoněno, že sjednocené tělovýchově připadne všechen majetek bývalých jednot. Tak se stalo i u nás a sokolovnu začala využívat TJ Jiskra Kyjov.

Poté, co byla činnost Sokola v roce 1989 obnovena, byla kyjovské jednotě 8. července 1991 vrácena také sokolovna, opět však ve velmi špatném stavu. Takže sokolům nezbylo nic jiného, než se pustit znovu do oprav. Od 90. let 20. století bylo provedeno množství oprav, které alespoň zčásti umožňují budovu využívat ke sportovním i jiným účelům. Byla také opravena socha M. Tyrše, vybudovaly se antukové volejbalové a tenisové kurty, vyměnila okna, zrekonstruovalo topení, proběhly opravy v tělocvičně, budova dostala novou střechu. Nedostatek finančních prostředků donutil sokoly část sokolovny pronajmout. Tím vzal za své sál v přízemí i rozsáhlý foyer. V sále nejprve vznikly bowlingové dráhy s restaurací, po jejich zrušení pak dětské hřiště Sokolíček, bývalé přísálí „obývá“ prodejna potravin Vracovjanka.