120 let od založení 1. hasičského sboru

Kyjov neměl až do roku 1871 svůj hasičský sbor. Při hašení požárů se používalo malé dřevěné ruční stříkačky, která byla opatřena nosítky. Obsluha stříkačky byla vždycky nahodilá. Změnu v protipožární ochraně města přináší rok 1871. Výnos místodržitelství v Brně povolil zřídit v Kyjově sbor dobrovolných hasičů s jednací řečí německou, jehož název zněl Freiwillige Feuerwehr in Gaya. Na ustavující valné hromadě se za činné členy sboru přihlásilo 109 občanů. Různí soukromníci darovali nově utvořenému sboru asi 500 zlatých na zakoupení potřebného vybavení. Sbor během svého trvání zasahoval při požárech jak v Kyjově, tak v blízkém okolí (Kostelec, Sobůlky, Boršov, Bukovany…).

Brzy poté, co se správa Kyjova ocitla v rukou českého obecního zastupitelstva, začalo několik dobrovolníků a zastánců ustanovení českého hasičského sboru pracovat na uvedení myšlenky v život. Protože nové zastupitelstvo muselo z počátku řešit důležitější problémy, trvalo ještě 10 let, než došlo k založení českého hasičského sboru. Zřizující výbor svolal na neděli 29. července 1906 do místnosti Občanské záložny veřejnou schůzi, jejíž účastníci se rozhodli založit český hasičský sbor. 23. srpna pak schválilo městské zastupitelstvo navržené stanovy a také název nového sboru, který zněl Sbor dobrovolných hasičů v královském městě Kyjově. Ustavující valná hromada se pak konala 23. září 1906.

Sbor měl již od svého počátku značnou podporu v městském zastupitelstvu, které hasičům vypomohlo především finanční částkou při nákupu výzbroje a výstroje, takže už v následujícím roce mohli hasiči zakoupit novou stříkačku, kterou společně s novým vybavením předvedli 21. března 1907 pozvaným hostům. Široké veřejnosti se český sbor poprvé představil 21. července 1907, kdy se konalo první veřejné cvičení. „Požár“ vypukl v budově gymnázia. Podle župního dozorce dopadlo cvičení velmi dobře. K prvnímu skutečnému požáru vyjel sbor v červenci 1907, kdy hořel stoh nad starým hřbitovem. Velkou čest kyjovským hasičům prokázala Ústřední hasičská jednota zemská, která v Kyjově v roce 1908 uspořádala zemskou hasičskou školu.

V roce 1914 odcházejí téměř všichni členové do války. V roce 1915 zbylo v Kyjově ze 44 činných členů pouze 9, později dokonce jen 6, přestože rakouská vláda slíbila, že hasiči v aktivní službě nebudou do vojska povoláváni. Při hašení požárů se proto spojoval český sbor s německým, občas museli vypomáhat i dobrovolníci z řad občanů.

Válka narušila činnost sboru natolik, že se hasiči poprvé scházejí na výborové schůzi až 3. července 1919, kdy se rozhodli uspořádat první valnou hromadu 9. července 1919. Ta se nakonec neuskutečnila, protože hasiči měli plné ruce práce s velkou povodní, která zachvátila podstatnou část města. Všichni členové se tedy společně sešli až 19. ledna 1920.

V roce 1923 začínají ve výborových zápisech českého sboru probleskovat zprávy o pokusech o sloučení německého a českého sboru. Podobně jako příslušníci českého hasičského sboru, ze kterého podnět vzešel, cítili nutnost sloučení obou sborů i představitelé Kyjova. Přikláněli se k názoru, že sloučení by přispělo ke zkvalitnění práce hasičů především po stránce technické a zjednodušila by se také administrativa. Navíc Kyjov nebyl v té době tak velkým městem, aby uživil dva hasičské sbory. Německý sbor se však stavěl radikálně proti. Čeho se nedosáhlo různým vyjednáváním, vykrystalizovalo jaksi samo. Většina členů německého sboru byla pasivní, sbor neměl ani dorosteneckou základnu, takže postupně docházelo ke stárnutí členstva. Proto, ač s „těžkým srdcem“, rozhodli se nakonec členové německého hasičského sboru přijmout návrh svého I. podnáčelníka sloučit oba sbory. Tak se také stalo a protokol ze dne 11. srpna 1932 nese dovětek „již společně se sborem č. I“.

Z období 2. světové války a těsně po ní se zachovaly o činnosti kyjovských hasičů jen kusé záznamy. Situace se poněkud zlepšila v 50. letech, ovšem zápisy jsou velmi stručné.

Určitou krizi ve své činnosti pocítil sbor v 60. letech. Špatná je spolupráce s městským národním výborem, a dokonce i s nadřízeným orgánem – Okresním výborem Československého svazu požární ochrany v Hodoníně. Na sbor jsou navíc kladeny takové požadavky, které jeho dobrovolní příslušníci nejsou za stávajících podmínek schopni plnit. Není se proto co divit, že za takových okolností ztrácejí starší členové o práci zájem a noví členové se do sboru zrovna nehrnou. Situace byla natolik vážná, že v roce 1962 dokonce hrozilo, že hasičský sbor v Kyjově zanikne. Krize ve sboru kulminuje v roce 1967, kdy je ze strany členů o práci naprostý nezájem. Hlavní zásluhu na tom, že sbor úplně nezanikl, měl jeho nejstarší člen Petr Staněk. Ve druhé polovině roku dochází ke změnám, které pozitivně ovlivnily další vývoj sboru.

Následující desetiletí lze charakterizovat jako období poměrně aktivní činnosti dobrovolných hasičů, v 70. letech vlastně požárníků. Pořádali pro širokou veřejnost přednášky zaměřené na prevenci proti požárům, při kulturních akcích se obecenstvo setkávalo s uniformovanými požárními hlídkami. Velkým problémem už po mnoho let bylo sídlo hasičů – požární zbrojnice. Sídlila v někdejší konírně v Dobrovského ulici, v sousedství bývalého pivovaru. Byla to vlastně jedna vlhká, studená místnost bez sociálního zařízení, takže službu konající požárník musel v případě potřeby používat WC v blízké záložně. Nutnost řešit tuto situaci vyvstala hlavně po roku 1971, kdy byl v Kyjově zřízen profesionální sbor. Poněvadž se adaptaci zbrojnice nepodařilo zařadit ani v roce 1973 do stavebních akcí uskutečněných národním výborem, museli požárníci přiložit ruku k dílu sami. Za přispění řemeslníků, kteří provedli odborné práce, se podařilo do konce roku 1974 vytvořit kulturnější prostředí.

Jak už bylo řečeno, v roce 1971 došlo k založení profesionálního požárního sboru v Kyjově. Přesněji se jednalo o detašované pracoviště Okresního sboru požární ochrany v Hodoníně. Zpočátku byli na kyjovském pracovišti 3 profesionálové, rok od roku se jejich počet zvyšoval, takže v roce 1979 jich bylo již 9. Od svého vzniku až do dnešních dnů profesionální hasiči spolupracovali s dobrovolnými. Spolupráce byla tak úzká, že požárníci z povolání byli současně členy dobrovolného sboru. Spolu prováděli cvičení, spolu vyjížděli k požárům.

V roce 1973 se po mnohaleté přestávce podařilo vytvořit družstva mladých požárníků – žáků základních škol. Náplň pravidelných schůzek tvořila teorie, kterou si pak ověřovali v praxi při nácviku požárnických disciplín, pomáhali svým dospělým kolegům udržovat techniku i pořádek ve zbrojnici. Družstvo se zapojovalo také do celostátní soutěže mladých požárníků Plamen. Velký podíl na této záslužné činnosti měli především Miroslav Ježek, Helena Vyhňáková a Jan Chvátal, kteří práci s mladými věnovali nejednu hodinu ze svého volného času.

80. a 90. léta jsou v historii dobrovolného sboru poznamenaná stagnací a v jejich závěru dokonce poklesem zájmu o práci ve sboru. Po roce 1989 proběhly volby nového výboru sboru dobrovolných hasičů. Starostou byl zvolen František Přibyl, velitelem Michal Líhan a vedoucím mládeže a dorostu Miroslav Ježek.

Novodobá historie Sboru dobrovolných hasičů v Kyjově se píše od roku 1996. V tomto roce došlo z podnětu vedení města k založení zásahové jednotky Sboru dobrovolných hasičů v Kyjově a tím de facto i k obnovení činnosti SDH jako takové. Zpočátku to byla skutečně namáhavá a trnitá cesta, kdy se rekrutovali stávající členové a hledali se noví členové a nadšenci. Starostou a velitelem v jedné osobě byl v té době František Přibyl. Zásahová jednotka o síle 16 mužů byla akceschopná od jara roku 1997. Prubířským kamenem a první akcí, které se jednotka zúčastnila, byly povodně v roce 1997. Jednotka prováděla odčerpávání vody ze sklepních prostor, stavění protipovodňových hrází a další nezbytné práce.

V roce 2000 byl starostou sboru dobrovolných hasičů zvolen Antonín Kuchař a sbor měl 22 členů. Dne 1. září 2000 dochází k jmenování nového velitele zásahové jednotky SDH. Na návrh členů jednotky se jím stal Antonín Baják. Na činnosti jednotky mělo jmenování nového velitele zásadní vliv, neboť došlo k zintenzivnění výcviku členů. Tento rok byl pro JSDH Kyjov mimořádný i v tom, že z prostředků městského rozpočtu byla zakoupena od HZS starší technika: cisternová automobilová stříkačka na podvozku Tatra T148 (CAS 32 Tatra 148) a automobilový žebřík s dostupnou výškou 30 metrů na podvozku IFA (AZ 30 IFA). V roce 2002 město pořídilo dopravní automobil Renault Master. V roce 2005 byla zakoupena nová cisternová automobilová stříkačka na podvozku Tatra TERRN°1 a v roce 2012 byl pořízen nový dopravní automobil na podvozku Iveco Daily, který nahradil již pro potřeby jednotky nevyhovující dopravní automobil Renault Master, který odkoupil SDH Žádovice.

Zásahová jednotka Sboru dobrovolných hasičů města Kyjova sdílí společně s profesionální jednotkou Hasičského záchranného sboru stanici v Luční ulici v Kyjově. Od roku 2018 je velitelem jednotky Martin Průša. V současné době má jednotka 19 členů a disponuje 3 zásahovými vozidly, cisternovým vozidlem Tatra 815, druhým výjezdovým vozidlem Iveco Daily a velitelským automobilem Mitsubishi. Jednotka je plně vybavena k různým typům zásahu a je předurčena k zásahům s pomocí AED (automatický defibrilační přístroj). Zásahová jednotka SDH je zařazena do kategorie JPO/II, což po vyhlášení poplachu pro jednotku znamená výjezd k události do 5 minut.