130 let od zvolení 1. českého zastupitelstva

Začátkem 50. let 19. století se díky vládní politice, která ve smyslu koncepce Velkorakouska neuznávala jednotlivé národní společnosti, začínají zhoršovat podmínky pro vývoj české společnosti. Od poloviny 50. let začíná mizet čeština nejen ze škol a úřadů, ale i z běžného veřejného života. K jistým změnám došlo po porážce rakouského vojska v Itálii v červnu roku 1859. Zásady vnitřního uspořádání monarchie měl stanovit tzv. Říjnový diplom z 20. října 1860, jenž měl být podrobněji rozveden dalším zákonodárstvím. Soubor zákonů ze dne 26. února 1861 známý jako Únorová neboli Schmerlingova ústava obsahoval kromě jiného zákon o říšském zastupitelstvu, jednotlivá zemská zřízení, volební řády do zemských sněmů atd. Únorová ústava byla v roce 1867 nahrazena novou ústavou Prosincovou. Zvláštní význam měl především nový zákon o občanských právech, který zaručoval rovnost všech občanů před zákonem, rovnost v přístupu k úřadům, svobodu osoby a vlastnictví, nedotknutelnost vlastnictví, svobodu projevu a náboženského vyznání, svobodu shromažďovací a spolkovou, stejným zákonem byla ústavně zaručena rovnoprávnost všech národů a právo každého národa na ochranu a pěstování národního jazyka. I když ústava zaručovala všem národům stejná práva, byla tato záruka pouze na papíře. Většina moravských měst měla ve 2. polovině 19. století německou obecní správu. Stejné to bylo i v Kyjově. Starostou města byl Němec Dr. Karel Koch, rovněž většina členů městského zastupitelstva byli Němci, ač mezi obyvatelstvem v Kyjově tvořili menšinu. Germanizaci místního společenského života navíc posilovaly německé spolky: německý Čtenářský spolek, spořitelní a záloženský spolek, německý sbor dobrovolných hasičů…

Kolébkou počeštění Kyjova se stal Čtenářský spolek založený 8. prosince 1864, jehož hlavním posláním bylo sdružovat českou společnost a pěstovat češtinu jako národní jazyk. Kromě půjčování českých knih a časopisů pořádal spolek různé přednášky, ochotnická divadelní představení a zábavy. Dalším, výlučně českým spolkem, se stal v roce 1871 založený Sokol. I když se jednalo o tělocvičný spolek, neomezovala se jeho činnost pouze na cvičení. Podobně jako Čtenářský spolek, s nímž Sokol úzce spolupracoval, pořádal různé kulturní a vzdělávací akce. Ovšem největší oporu měli zastánci českého Kyjova v Občanské záložně ustanovené v roce 1873. Pro město i jeho okolí měla nejen hospodářský, ale i národní význam. V těchto dobách, kdy se ve velkém rozmáhala lichva a půjčky s 25% až 50% úrokem nebyly zvláštností, půjčovala záložna na 9% úrok. Aby na začátku své činnosti dosáhla většího přílivu vkladů, úrokovala je 7 %. Tyto výhody umožňovaly českým lidem brát si příznivé půjčky, s jejichž pomocí pak mohli kupovat nemovitý majetek, který byl důležitým předpokladem pro účast ve volbách. Podle obecního volebního řádu z 15. března 1864 se volilo podle výše zaplacených daní ve třech sborech. Volební právo měli pouze občané, kteří platili daně z nemovitého majetku, ze živnosti nebo z příjmů, a to nejméně 1 zlatý ročně. Tak se stávalo, že mnoho příslušníků obce, hlavně z řad dělnictva a drobných živnostníků, bylo možnosti voleb zbaveno. Naopak se obecních voleb jako voliči mohli účastnit i ti, kteří v Kyjově nebydleli, ale měli zde nějaký nemovitý majetek. Kromě toho měla volební právo i tzv. „honorace“ (státní úředníci, profesoři, učitelé, kněží) a čestní občané, které si obecní výbor volil v libovolném počtu.

Přípravy, které vedly k vítězným volbám v roce 1896, započaly bezprostředně po skončení obecních voleb v roce 1890. Jedním z předpokladů úspěchu bylo dostat české lidi na vedoucí místa okresních úřadů. O to se postaral JUDr. Karel Kozánek, MUDr. Severin Joklík a brněnský advokát Dr. Otakar Pražák, který využil i svého poslaneckého vlivu. Cenné služby v boji o český Kyjov prokázali berní úředníci Antonín Balcar a Jan Páleník kontrolou volebních seznamů, zejména výše přímých daní placených voliči. Když byly v prosinci 1893 na kyjovské radnici vyloženy voličské seznamy, bylo proti nim podáno 400 reklamací pro špatný zápis voličů do volebních seznamů podle jejich poplatné síly. Než se všechny náležitosti patřičně vyřídily, uplynul celý rok 1894 a trvalo ještě téměř celý další rok, než byly volby vypsány. Konaly se ve dnech 13.–16. listopadu 1895. Protože se Němci snažili různými manipulacemi zvrátit výsledky voleb ve svůj prospěch, podali Češi proti nezákonnému postupu volební komise protest k místodržitelství. To stížnost zamítlo, a proto byla podána žaloba k nejvyššímu správnímu soudu, který volby prohlásil za neplatné. Nové volby byly stanoveny na 13. srpna 1896 za přítomnosti vládního komisaře hraběte Jindřicha Ledochowského. Tentokrát proběhly volby konečně regulérně. Česká kandidátka získala většinu a tím byl osud německé správy v Kyjově zpečetěn. 18. srpna 1896 bylo rozpuštěno dosavadní obecní zastupitelstvo, 4. září vyhlásil vládní komisař Ledochowski oficiální výsledky voleb a 7. září se konala volba starosty a radních. Prvním českým starostou byl 29 hlasy ze 30 zvolen JUDr. Josef Galusek, prvním radním MUDr. Severin Joklík a druhým radním JUDr. Karel Kozánek. České vítězství oslavilo nejen město, ale celé jeho okolí. V Kyjově se ve dnech 12.–14. září 1896 konaly velkolepé oslavy, jejichž součástí byla slavnostní mše v kostele, slavnostní osvětlení města s pochodňovým průvodem, ples a banket. První schůze nového českého zastupitelstva se konala 19. září 1896. Čekala ho nelehká práce, protože po německém zastupitelstvu zbylo mnoho dluhů, a to nejen těch finančních: zanedbané školství, špatný stav obecních budov, blátivé, nevydlážděné ulice…