Dnes je tomu 80 let od osvobození města za druhé světové války

Druhá světová válka si vzala životy několika kyjovských občanů (třeba i tehdejšího starosty Kyjova Matěje Urbana). Někteří byli účastníky odboje, jiní se nevrátili z koncentračních táborů nebo padli na válečných bojištích. Na rasovou nesnášenlivost doplatila místní židovská komunita. Z vyhlazovacích táborů se jich vrátilo jen několik. Naprostá většina kyjovských Židů byla transportována v lednu 1943 do tábora v Terezíně, který byl průchozím místem. Mnozí byli přepravováni dále do vyhlazovacích táborů jako Osvětim – Březinka. V roce 1944 opustili Kyjov i poslední jednotlivci z řad do té doby chráněných Židů ze smíšených manželství. Kyjov byl osvobozen 28. dubna 1945.

Dnes je tomu 80 let od osvobození města Kyjova za druhé světové války, připomeňme si tak události tehdejších dní. Ve čtvrtek 19. dubna 1945 se jihovýchodně, jižně a západně od Kyjova fronta zastavila. Sověti sice osvobodili Vracov, Skoronice, Svatobořice a Stavěšice, ovšem poté musely být jejich oddíly na jihovýchodním a jižním směru vystřídány čerstvými vojáky Rumunské královské armády. Ti pak útočili proti obraně Němců ve Vlkoši a v Kyjově po celých devět dnů. Hlavní bojovou činností však bylo nepravidelné, ale dosti intenzivní bombardování města dělostřelectvem Rudé armády. Nejvíce utrpěla část města od Svatobořic, především pak nemocnice, jejíž opravy důležité pro alespoň částečné zprovoznění tohoto zdravotnického zařízení trvaly skoro rok. Svůj díl smrtonosného nákladu dostal též prostor sklárny a křižovatka silnic mířících do Milotic a Vlkoše. Uchráněn ovšem nebyl ani střed Kyjova a další lokality. Obyvatelé tuto nelehkou dobu přečkávali ve sklepích, hnědouhelných dolech a jiných úkrytech.

Poté, co 24. dubna vydali Němci pro civilní obyvatelstvo zákaz vycházení od sedmé hodiny večerní po pátou hodinu ranní s tím, že po každém, kdo jej poruší, bude stříleno, začali občané doufat, že si nacisté chystají k ústupu. To potvrzovala též častější přítomnost sovětských průzkumných letadel na nebi nad Kyjovem, na němž již po německém letectvu nebylo ani památky.

Až do 27. dubna se stále ještě bojovalo a na město útočily pěší rumunské oddíly podporované nepravidelnou palbou sovětského dělostřelectva. Poté, co téhož dne Rudá armáda osvobodila Strážovice, vyvstalo pro německou posádku v Kyjově reálné nebezpečí obklíčení, a proto ještě před půlnocí začal spořádaný ústup okupantů z města. Zbývala jim ostatně jediná možná ústupová trasa, a to rovnou na sever přes Bohuslavice, Jestřabice a Koryčany.

Nad ránem v sobotu 28. dubna pak do nepřítelem vyklizeného Kyjova vstoupily v bojovém pořádku první rumunské jednotky, konkrétně příslušníci 19. pěší divize 4. armádního sboru 1. rumunské armády pod vedením kapitána Pajkuly. Více než šest let nacistické poroby zde skončilo. Po konci války, stejně jako tomu bylo po první světové válce, začala obnova normálního života ve městě.

Zdrojem informací a fotografií je Vlastivědné muzeum Kyjov.

Více se dočtete v kronice města: https://mestokyjov.cz/www/kronika/svazek02/index02.html či na výstavě ve Vlastivědném muzeu.

Více o životě kyjovské obce židovské: https://www.mestokyjov.cz/o-kyjove/kyjovska-obec-zidovska