Rodina je prvním sociálním prostředím, do něhož dítě vstupuje po narození. Prostředí, které se zásadním způsobem podílí na rozvoji jeho osobnosti a je nejvhodnější pro jeho výchovu.

Za posledních několik desítek let si rodina prošla značnou proměnou. Současná rodina je odborníky charakterizována jako malá a nestálá, a je považovaná za rizikovou a nestabilní křehkou jednotku. Rodiny se musí postupně přizpůsobovat změnám, zvládat různé životní úkoly a překážky, které se jim staví v průběhu života do cesty. Pokud v rodině vyrůstají děti, pak je podstatnou funkcí rodiny zajistit a naplnit jejich životní potřeby, s tím se pojí výchovné předpoklady rodičů, tzv. rodičovské kompetence dospělých.

Z praxe vyplývá, že překážkou uplatňování rodičovských kompetencí bývá zejména duševní onemocnění, porucha osobnosti, závislost na návykových látkách, deficit rozumových schopností nebo vlastní zkušenost s nevhodným zacházením ze strany rodičů během dětství a dospívání (týrání, zneužívání nebo zanedbávání, domácí násilí). Nejrozšířenější formou nevhodného zacházení s dítětem je zanedbávání. Zahrnuje obvykle nevhodnou základní péči (nedostatečné zajištění přiměřené výživy, oblečení, péče o zdraví), nedostatečný dohled, případně opuštění dítěte.

Pokud se rodina dlouhodobě potýká s problémy ve více sférách svého fungování, kdy není schopna těmto čelit sama, je nutná podpora a intervence odborníků z řad pomáhajících profesí. Jedná se o tzv. ohrožené rodiny, které si mnohdy své problémy přenáší skrze generace.

Podpora těmto rodinám by měla být založena na intenzivní týmové práci odborníků s rodinou, jedná se o tzv. sanaci rodiny.  Jde o postupy, které podporují fungování rodiny. Přístup, který chce v zájmu dítěte i dospělých nejdříve posílit možnosti rodiny, nebo při případném neúspěchu, kdy muselo být přistoupeno např. k umístění dítěte do náhradního rodinného prostředí se zachováním kontaktu s biologickou rodinou, či zachování možnosti návratu dítěte do biologické rodiny.