Setkání přátel lidové písně napříč světem propojilo Kyjov s Japonskem

Folklor, přátelství a setkání dvou kultur. Právě v tomto duchu se neslo Setkání přátel lidové písně napříč světem, které se v neděli 13. září uskutečnilo jako součást oslav 900 let města Kyjova.

Na pódiu se představili mužský sbor Kyjov, ženský sbor Tetky z Kyjova, taneční soubor Pajtáši, dívčí sbor Slováckého souboru Kyjov, zahrála cimbálová muzika Repetuša pod vedením Prokopa Růžičky a  Mladá cimbálová muzika ZUŠ Kyjov pod vedením Petra Petrů. Mimořádnou pozornost však vzbudila návštěva japonské taneční skupiny, která během svého pobytu na jižní Moravě zavítala také do Kyjova.

Jak vzpomíná organizátorka akce Hana Petrů, za jejich účastí stálo několik let budovaných přátelských vazeb. „Díky paní Jarmile Kyliánové jsem se dostala k panu Yoshihikovi, který organizuje zájezdy z Japonska do České republiky. Je obrovským fanouškem kyjovského folkloru i kroje a o naše tradice se zajímá s neuvěřitelným nadšením,“ říká.

Právě pan Yoshihiko Chujo si během své cesty splnil jedno z folklorních přání. Potkal se se svým idolem Erikem Feldvabelem, legendou slováckého verbuňku a čtyřnásobným vítězem Soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici.

Když Japonci zazpívali českou hymnu

Původně přitom nebylo vůbec jisté, zda japonští hosté v Kyjově vystoupí. Skupinu tvořili bývalí tanečníci z různých částí Japonska ve věku přibližně od padesáti do sedmdesáti let a zvažovali, že si své slavnostní kostýmy vůbec nepovezou.

„Říkali, že jsou nesourodá skupina a že mají během pobytu spoustu dalších aktivit. Když se ale dozvěděli, že je akce součástí oslav 900 let Kyjova, rozhodli se vystoupit a přivezli si i kimona,“ popisuje Petrů.

Jedním z nejsilnějších momentů celého odpoledne se stalo jejich první vystoupení. Když je moderátor Pavel Růžička uvedl na pódium, návštěvníci očekávali tradiční japonský program. Místo toho zazněla česká státní hymna.

„Měli ji foneticky přepsanou a zazpívali ji opravdu krásně. Bylo to nesmírně dojemné a publikum to velmi ocenilo,“ vzpomíná Petrů.

Na oplátku zazněla japonská lidová píseň v podání mladých zpěvaček z Kyjova, které se text naučily stejným způsobem – foneticky. Právě tyto drobné projevy vzájemného respektu vytvořily během odpoledne mimořádně přátelskou atmosféru.

Společný jazyk jménem folklor

Japonští hosté následně představili tradiční rituální tanec spojený s vyháněním větru a později vtáhli do programu i samotné návštěvníky.

„Přitáhli lidi mezi sebe a učili je jednoduché kroky. A podobně pak na závěr probíhala i výuka naší skočné. Bylo krásné sledovat, jak se lidé zapojili bez ostychu,“ říká Hana Petrů.

Právě společný tanec se podle ní stal symbolem celého setkání. Přestože účastníci pocházeli z odlišných kultur a mluvili různými jazyky, prostřednictvím hudby a pohybu si dokázali porozumět téměř okamžitě.

Déšť organizátory neodradil

Průběh akce komplikovalo proměnlivé počasí. Organizátoři po celé odpoledne sledovali radar, přesouvali techniku a připravovali zázemí pro případ silnějšího deště.

„Bylo to trochu hektické. Sháněly se pláštěnky, utíraly se lavičky a pořád jsme sledovali oblohu. Počasí nám určitě ubralo část návštěvníků, ale i tak bylo příjemně zaplněno a lidé vydrželi až do konce,“ hodnotí Petrů.

Japonská skupina strávila na jižní Moravě celý týden a kromě folkloru poznávala také místní tradice, gastronomii a pohostinnost. Podle Hany Petrů si hosté odváželi silné zážitky.

„Tlumočník mi po návratu psal, že byli nadšení. Chutnalo jim jídlo, koláčky a velmi si cenili přijetí, kterého se jim dostalo. Dokonce říkal, že se jim všechno líbilo i navzdory dešti.“

Akce se uskutečnila za podpory města Kyjova a díky pomoci řady dobrovolníků, účinkujících i partnerů. A právě mezinárodní rozměr letošního ročníku ukázal, že folklor dokáže spojovat lidi bez ohledu na vzdálenost, jazyk nebo kulturní rozdíly.

„Když byli spokojení naši hosté, byli jsme spokojení i my,“ uzavírá Hana Petrů. „Přesně o taková setkání jde.“