Kyjov má světového šampiona. Mladý karatista Tobiáš Bubeník vybojoval zlato v Indii

Kyjov má od poloviny října 2026 nového světového šampióna. Místní rodák a student Klvaňova gymnázia v Kyjově, Tobiáš Bubeník, dosáhl mimořádného sportovního úspěchu, když na Mistrovství světa v karate v Indii vybojoval zlatou medaili a získal titul mistra světa.

Cesta na samotný vrchol vyžadovala celoroční tvrdou přípravu, skloubení studia s tréninky v Brně i doma a obrovskou psychickou odolnost. Jaké byly jeho bezprostřední pocity těsně po finálovém zápase, co pro něj znamená reprezentovat rodný Kyjov na mezinárodní scéně a co na úspěch říkají rodiče?

Přečtěte si rozhovor s mladým šampionem, který dokazuje, že i z menšího města lze vystoupat až na pomyslný světový vrcholek.

Tobiáši, obrovská gratulace k titulu mistra světa. Jaké byly tvé bezprostřední pocity těsně po finálovém zápase?

Děkuji za gratulaci. Byl jsem rád, že jsem to zvládl. Všechno z vás v tu chvíli spadne a cítíte se skvěle.

Mistrovství se konalo v Indii. Jaká tam panovala atmosféra a jak ses vyrovnával se specifickým klimatem?

Atmosféra byla napjatá, snažil jsem se co nejvíce relaxovat a v jiném klimatickém prostředí si chránit zdraví, než přijde na řadu můj den a závod.

Co pro tebe bylo na celém šampionátu nejtěžší?

Na takových závodech jsou všichni dobří, rozhodují maličkosti. Největším soupeřem jsem nakonec já sám. Jedna špatná myšlenka, pochybnost znamená ztrátu koncentrace a prohru. Musím si věřit a dostat ze sebe to nejlepší, pak mám šanci na úspěch.

Získat světový titul vyžaduje obrovské množství práce. Jak vypadala tvá příprava před odjezdem a kolik času týdně věnuješ tréninkům?

Příprava je celoroční jak v mateřském klubu, tak s reprezentačním týmem zkušených trenérů. V katě je mi oporou moje trenérka Veronika Mišková z klubu Budo-kan Brno, kam jezdím. Kumite trénuji hlavně doma se svým tátou, který mi dělá také sparinga. Údery a kopy v kumite musí být kontrolované, bezkontaktní. Na tom pravidelně pracuji (tátu někdy trochu lituji). Několik měsíců před závodem se příprava postupně zintenzivňuje. Není to jen fyzička, rovnováha, pohyb, technika úderů a kopů, ale i strategie a myšlení. Od všeho trochu. Pokud vydržíte, výkon pomalu roste. Když vysadíte, padáte rychle dolů. Proto je karate celoživotní cestou.

Jsi žákem Klvaňova gymnázia v Kyjově. Jak se ti daří skloubit náročné studium s vrcholovým sportem a přípravou na turnaje?

Škola i spolužáci jsou moc fajn. Velké díky patří učitelům a vedení gymnázia za vstřícnost a podporu, když potřebuji dohánět učivo kvůli závodům.

 Které předměty ve škole tě baví nejvíce?

Nejvíce mě baví tělesná výchova a anglický jazyk, který si v zahraničí zároveň procvičuji.

Kdy ses vlastně ke karate dostal a kdo tě na tvé dosavadní sportovní cestě nejvíce podporuje?

Ke karate jsem se dostal v 1. třídě. Bylo mi 6 let, kdy mě rodiče přivedli na první trénink. Vybíral jsem mezi sporty fotbal a karate, které dělal i táta a mohl mě v nich nasměrovat. Nakonec zvítězilo karate. Líbila se mi představa, že když vyhraji, dostanu medaili. Časem se motivace mění, snažíte se zdokonalovat a být mezi nejlepšími. V tomto individuálním sportu se každá chyba trestá. Nemáte žádné spoluhráče, kteří vám pomohou a vrátí vás zpět do hry, jste v tom sami. Největší oporou je pro mě rodina, která mě podporuje. Bez nich by to nešlo.

 Co pro tebe znamená reprezentovat na světové úrovni právě rodný Kyjov?

Je to pro mě obrovská čest a hrdost. Kyjov je můj domov a možnost ukázat na světové scéně, že i z menšího města může vzejít mistr světa, je skvělý pocit.

Jaké sportovní výzvy a cíle máš před sebou teď, když jsi dosáhl na samý světový vrcholek?

Když jsem v minulosti dosáhl vítězství v katě a nyní i v kumite, je další vývoj otázkou motivace, a tu jako všichni stále hledám. Někdy balancuji mezi očekáváním druhých, odpovědností, závazky a vlastní cestou. Karate je moje součást, vždy mi však bylo vštěpováno, že mám být otevřený i jiným stylům. Jednou mi jeden trenér řekl, že jsem „univerzál“. Chtěl bych tak být jednou úspěšný i v jiných bojových sportech.

Máš kromě karate i nějaké jiné koníčky nebo sporty, u kterých si rád odpočineš?

Nejraději odpočívám aktivně. Mám rád rybaření, hiking a outdoor, jízdu na kole. Všechno, co souvisí s přírodou. Také dobrý film. A nejraději blbnu se svým psem.

Otázka pro rodiče 😊

Jak tento obrovský úspěch prožíváte vy jako rodiče a co pro vás znamená vidět Tobiáše na nejvyšším stupni vítězů s medailí na krku?

Jsme samozřejmě šťastní. Nejenže se mu podařilo vyhrát, ale i proto, že se vrátil z Indie v pořádku domů. Neprožíváme s ním jen vítězství, ale i prohry, které jsou také důležité. Možná důležitější. Když se z toho dokáže Tobiáš poučit, zvednout se a pak vyhrát, tak vás to zahřeje na srdci.

Do všech nadcházejících sportovních výzev i osobního života přejeme Tobiášovi pevné zdraví a nevadnoucí motivaci nejen na jeho sportovní cestě.