Zvlněnou krajinou k architektuře: Kyjov – město historických staveb a funkcionalismu
Kyjov leží na jihovýchodě Moravy, kde se vlní krajina Moravského Toskánska. Zraje zde víno na sluncem zalitých svazích a folklorní melodie prostupují zdejším životem. Město s téměř 11 000 obyvateli okouzlí svou malebností, ale zároveň zaujme jako architektonický poklad Slovácka. Město, v němž se historie snoubí s modernou, tradice s inovací a umělecký duch s každodenností
Letem městem Kyjovem
Už od 12. století se Kyjov rozvíjel jako významné středisko, kdy byl vystavěný románský kostel, zasvěcený sv. Martinovi (ochránce trhů a vznikajících měst), ze kterého zbyly jen trosky. Na jeho místě vznikla kaple sv. Josefa (1831 – 1832), na jejíž podlaze jsou viditelně vyznačeny základy původní románské stavby. Renesanční radnice byla vystavěna (1561 – 1562) italskými staviteli. Díky kapucínům vznikl barokní kostel zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie a dvěma moravským patronům Cyrilu a Metodějovi (1713 – 1720). Nejmladší sakrální stavbou je kaple sv. Josefa Kalasanského (18641 – 868). Architektonickou identitu však město definovalo i ve 20. století: funkcionalismus zde zapustil pevné kořeny a to nejen díky otevřenosti tehdejší městské správy vůči moderním směrům, ale i díky rodákům a významným architektům Josefu Poláškovi, Ludvíku Hilgertovi a Bohumilu Turečkovi. Ti vtiskli Kyjovu vzhled v podobě vilové čtvrti, bytové zástavby, bank, školy, modlitebny a polikliniky – staveb, které dnes patří mezi perly meziválečné architektury.
Součástí architektonické mozaiky města je také židovské dědictví. Po zrušení ghetta v roce 1848 získala židovská obec nové možnosti a v roce 1852 nechala vystavět kamennou synagogu – významnou duchovní
i architektonickou dominantu, kterou během let upravovali mimo jiné místní stavitel Sonevend a malíř Hiršmann. Dnes připomíná osudy židovských obyvatel nejen pamětní deska se symbolickým šestibokým hranolem, ale
i kamenné Stolpersteine, které vyprávějí příběhy 347 místních židovských obětí holocaustu.
Kyjov je městem folkloru, vína a pohostinnosti – zdejší tradice nejsou zapomenutou minulostí, ale živou součástí přítomnosti. O tom svědčí Slovácký rok, nejstarší folklorní festival v České republice, který se každé 4 roky, 4 dny v srpnu, mění v slavnostní přehlídku písní, krojů a tanců, přitahující tisíce návštěvníků z ČR a zahraničí. A stejně jako folklor patří k tomuto kraji i vinařství, která nabízí výborné víno.
Renesanční zámeček – Vlastivědné muzeum Kyjov
V historické části Kyjova, na Palackého ulici, se ukrývá nejstarší dochovaná stavba města – renesanční zámeček. Postaven v první polovině 16. století Janem Kunou z Kunštátu jako panské sídlo, vypráví dnes příběh města doslova v každém svém kameni.
Elegantní budova s typickými renesančními rysy a sgrafitovou výzdobou od akademického malíře Jano Köhlera je nepřehlédnutelnou ukázkou proměn Kyjova napříč staletími. Letopočty na fasádě připomínají klíčové momenty místní historie a Köhler zde dokonce zvěčnil i svou podobiznu.
Po staletích, kdy zámeček sloužil jako fara, kasárna, škola či nemocnice, se v roce 1928 stal domovem vlastivědného muzea. Dnes láká návštěvníky na stálé expozice archeologie, etnografie i přírody Kyjovska
a během celého roku ožívá pestrými výstavami. Tato malebná stavba je tak ideálním místem pro každého, kdo chce objevovat krásu historie spojenou s uměleckým duchem renesance.
Radnice
Dominanta kyjovského Masarykova náměstí – renesanční radnice, patří mezi nejvýznamnější památky města. Budova postavena v letech 1561–1562 italskými mistry, upoutá už na první pohled svou 39 metrů vysokou hranolovou věží, elegantní atikou a nárožním arkýřem, které jí propůjčují osobitý historický šarm.
Vedle hlavního portálu radnice je zasazen kamenný český loket – vzorová míra, podle níž si kdysi obchodníci na tržišti ověřovali poctivost svých měřidel. Latinský nápis pak vzdává díky Bohu za úspěšné dokončení stavby pod vedením primátora Václava Bzeneckého staršího.
Radnice v průběhu staletí čelila ničivým požárům i vichřicím, procházela četnými úpravami, včetně výměny renesanční báně za novorenesanční helmici v 19. století. Dnes v historických prostorách sídlí městský úřad. Moderní přístavba ve dvorním traktu hostí Radniční galerii – živé centrum místní výtvarné scény, kde se střídá profesionální umění se školními projekty i díly regionálních spolků.
Kaple sv. Josefa Kalasanského
Na rušné Komenského ulici stojí nenápadný, avšak architektonicky cenný skvost – kaple sv. Josefa Kalasanského, nejmladší ze zdejších sakrálních staveb. Postavená v novorománském stylu mezi lety
1864 – 1868 stavitelem Josefem Bergerem, vznikla na místě starší kaple sv. Jana Nepomuckého, která byla neoddělitelnou součástí piaristického gymnázia.
Kaple, známá také jako gymnazijní kaple, odráží své původní poslání už v samotné výzdobě interiéru: motivy, jako sv. Josef Kalasanský coby učitel a vychovatel či Kristus odpouštějící mladému hříšníkovi, odkazují k výchově a vzdělávání mládeže. Významnou ozdobou kaple je také keramická mozaika nad vstupem, vytvořená slavným moravským malířem Janem Köhlerem.
Dnes kaple slouží nejen jako místo pro bohoslužby římskokatolické církve, ale také jako působivá koncertní síň, kde se hudba prolíná s historickou atmosférou tohoto místa.
Budova Klvaňova gymnázia
Dominantou Komenského ulice je elegantní historická budova Klvaňova gymnázia, které je nejen významnou vzdělávací institucí, ale i důležitou památkou architektury v Kyjově. Její dnešní podoba vznikla
na přelomu 19. a 20. století podle návrhu brněnského architekta Josefa Karáska a stavitele Gustava Sonevenda, slavnostně byla otevřena roku 1899.
Budova nese jméno po svém prvním řediteli, Josefu Klvaňovi – vynikajícím přírodovědci, národopisci
a popularizátorovi moravské lidové kultury, který se stýkal s významnými vědeckými a uměleckými osobnostmi (např. Alois Jirásek, Antonín Dvořák, Leoš Janáček). O vysoké úrovni školy svědčí i to, že mezi jejími absolventy najdeme hrdiny druhé světové války, například Oldřicha Pechala (velitel československé zahraniční armády) a Vladimíra Nedvěda (bojovník proti nacismu a český letec ve službách RAF), jejichž památku připomínají pamětní desky na průčelí.
Architektonicky zaujme budova svojí reprezentativností a klasicizujícím stylem, přičemž její umístění a důstojné pojetí odrážejí význam vzdělávání pro městskou společnost. Gymnázium je dnes moderní školou s bohatou historií a aktivní současností – to například dokazuje založení univerzity třetího věku ve spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně.
Vybrané funkcionalistické stavby, které si z větší části zanechaly svoji původní podobu dodnes:
Modlitebna Českobratrské církve evangelické
Architekt Josef Polášek, místo: nároží ulic Dobrovského a Nádražní
Architektonické zajímavosti: Budova je tvořena jednoduchými geometrickými tělesy – hlavní lodí v podobě hranolu, prodlouženou o pravoúhlý presbytář. Charakteristickým rysem jsou čtyři vysoká svislá okna na každé delší straně a asymetricky umístěný vstup, zasazený do hloubky průčelí v pravoúhlém bloku.
Dům manželů Andělových
Architekt Josef Polášek, místo: Husova ulice (vsazen do proluky v řadové zástavbě)
Architektonické zajímavosti: Uliční průčelí působí jako plošná abstraktní kompozice geometrických tvarů (okna, luxferové pásy, vrata, vchod, kulaté okénko), s důrazem na horizontální a vertikální linie na bílém pozadí. Architekt zde kvůli stísněnému prostoru rezignoval na plastické členění a vytvořil čistou, ukázněnou kompozici
s minimálním prostorovým výrazem.
Vila dr. Neumayera
Architekt Bohumil Tureček, místo: ul. Sv. Čecha
Architektonické zajímavosti: Vila působí jako hranol uzavírající se vůči ulici, ale otevírá se do zahrady členitou skladbou balkonů a teras, čímž vytváří harmonii s přirozenými svahy pozemku. Výrazným prvkem byl „most“
s barevnou skladbou dlaždic, kterým se vstupovalo do přízemí, a valbová střecha krytá eternitovými taškami elegantně splývající s hmotou stavby.
Poliklinika (původně Okresní nemocenská pokladna)
Architekt: Jan Mráček, místo: nároží Komenského třídy a Husovy ulice
Architektonické zajímavosti: Budova je tvořena dvěma symetrickými křídly svírajícími ostrý úhel s výrazným konkávně vybraným nárožím, které zdůrazňuje centrální vstup. Typická je přehledná vnitřní dispozice s centrální halou a schodištěm na ose, přičemž exteriér si dodnes zachoval původní podobu.
Autor článku: Daibau casopis