Kraj ocenil mistry tradičních řemesel, mezi nimi i kožešnici Irenu Rajsiglovou z Kyjova

Letošní Národopisný festival kyjovského Dolňácka v Miloticích přinesl nejen dny plné folklorního veselí, ale také jeden mimořádný okamžik. V neděli 9. srpna se v zahradě státního zámku v Miloticích uskutečnilo slavnostní předávání cen Jihomoravského kraje. Mezi nově oceněnými, kteří drží při životě mizející tradice, zazářila také kožešnice Irena Rajsiglová, jejíž krojové kožichy pomáhají uchovávat identitu našeho regionu.

Co je ocenění Mistr tradiční rukodělné výroby?

Titul Mistr tradiční rukodělné výroby Jihomoravského kraje je prestižní ocenění, kterým kraj každoročně vyjadřuje uznání tvůrcům ovládajícím tradiční řemesla. Jedná se o profese a projevy tradiční lidové kultury, které jsou v dnešní době povětšinou ohroženy zánikem. Oceněné osoby a jejich řemeslné postupy jsou zároveň zaznamenávány na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury Jihomoravského kraje, čímž se zajišťuje jejich ochrana a uchování pro budoucí generace. Předávání těchto titulů probíhá v Miloticích opakovaně a vždy jej provází slavnostní atmosféra spojená s tradičním jarmarkem.

Ocenění pro mizící kožešnické řemeslo

Irena Rajsiglová se šití a rekonstrukcím krojových kožichů věnuje od roku 2006. Její precizní ruční práce, která často obnáší i detektivní pátrání po starých fotografiích a konzultace s etnografy, zdobí folklorní soubory i soukromé sbírky po celé České republice.

Sama oceněná vnímá cenu s velkou pokorou:

„Velmi si ho vážím. Ale beru ho hlavně jako ocenění řemesla samotného. Obor totiž prakticky zmizel. Škola, kterou jsem vystudovala, už neexistuje. Dnes se kožešnictví v této podobě nikde neučí,“ podotýká s tím, že budoucnost oboru je nejistá. „Nevím, kdo to bude dělat po nás. A právě proto si myslím, že je důležité o těchto řemeslech mluvit, dokud ještě žijí.“

Její kožichy jsou přitom skutečnými uměleckými díly – výroba jednoho kusu zabere přibližně tři týdny intenzivní, převážně ruční práce. „Každý kožich je originál. Není to sériová výroba a ani nikdy nebude,“ vysvětluje Rajsiglová. Odměnou za tuto námahu je pak pohled na ožívající tradice: „Když vidím svůj kožich na hodech nebo ve průvodu, vzpomenu si, komu jsem ho šila. To jsou krásné okamžiky.“

Přečtěte si s paní Rajsiglovou celý rozhovor

Chcete se o životním příběhu paní kožešnice, o jejím studiu v Hlinsku v Čechách nebo o tom, jak se znovuzrození krojových kožichů stalo její srdeční záležitostí, dozvědět více? Připomeňte si náš nedávný podrobný rozhovor, který jsme na blogu města publikovali.

Paní Ireně Rajsiglové k tomuto zaslouženému ocenění srdečně blahopřejeme a děkujeme za její neocenitelný přínos k zachování našeho kulturního dědictví.