Malérečka Zuzana Tesaříková z Kyjova šíří krásu moravského folkloru a sklízí úspěchy i v zámoří (rozhovor)

V běžném pracovním životě se Zuzana Tesaříková pohybuje ve světě obchodu, volný čas ale věnuje zachovávání a tvorbě tradiční lidové kultury. Její obrovské nasazení a vášeň pro poctivé řemeslo ji přivedly až k mimořádnému úspěchu. Byla vybrána jako vítězka grantové výzvy nadačního fondu Moravské krásy* a v létě vyrazila do USA, kde s moravskými tradicemi okouzlila tamní publikum. 

Jak vypadá její cesta od ruční výroby krojů až po reprezentaci naší kultury za oceánem? Přečtěte si následující rozhovor. 

Zuzano, pro ty, kteří vás ještě neznají, v běžném životě působíte jako obchodní zástupkyně jazykové školy, ale veškerý volný čas věnujete folkloru. Jak se tyto dva světy u vás navzájem doplňují?

Vše je o komunikaci a kontaktu s lidmi. :) Stejně jako ve folkloru poznáváte nové zajímavé lidi z různých oborů, děje se tak i v mé pracovní sféře.

Vedle malování ornamentů také hrajete v cimbálové muzice Vergariovci v Břeclavi a vedete dětský soubor Krušpánek ve Svatobořicích-Mistříně. Zbývá vám při tomto vytížení vůbec nějaký volný čas?

Folklor je pro mě velkým kusem mého života už od dětství, proto mu také věnuji hodně času a je pravda, že občas se mi už stává více prací než koníčkem. Nicméně jelikož se jak v hraní tak v tvorbě jedná o kreativní činnosti, je to přece jen odreagování. Hlavní formou odpočinku od obojího je pro mě běh, nebo výšlap někam do hor. 

K lidové tvorbě jste se dostala už v 15 letech. Vzpomenete si na ten moment, kdy se z nutnosti stala vášeň?

Tím, že jsem od malička působila v souboru a cimbálce, musela jsem se naučit jak si např. nachystat kroj a dále jsem přicházela na nové věci, které se na folklorní téma dají vytvořit. Tyto cesty nacházím do teď a spoustu věcí jako doplňky, ale také krojové součástky jsou pro mě výzvou a baví mě zkoušet a učit se nové věci. Ačkoli jsou některé postupy u kroje dané desítky let, je i v tomto směru pořád co se učit. 

Malování se plně věnujete posledních pět let. Vaše cesta ale nebyla přímočará – začínala jste u podlužáckého stylu a teprve postupně jste se vrátila k rodnému Kyjovsku. V čem je pro vás kyjovský ornament specifický a proč vás to táhlo právě k němu?

Na Podluží jsem začala kvůli mému příteli, kterému jsem jako “pokus omyl” chtěla namalovat mašle, které jsou nezbytnou součástí podlužáckého kroje. Na Kyjovsku nejsou malované součástky až tak běžným a výrazným prvkem. Nicméně pořád jsou moje kořeny v Kyjově a postupně jsem se snažila a nadále snažím rozvíjet znalosti v obou regionech. 

Při práci používáte techniku malování kornoutky, kterou u větších ploch kombinujete se štětcem. Který z materiálů je pro malérečku nejvděčnější?

Tohle je trochu těžké říct. Většina chyb jde nějak zachránit, ale za nejvíc nevděčný materiál považuji sklo, je pro mě nejnáročnější k přípravě a celkovému vyhotovení. Nejraději maluji na mašle, plátno, nebo kůži. 

Kromě malby se věnujete také ručnímu vyšívání s korálky na kyjovské kroje. Co vás osobně v začátcích při tvorbě podrželo? 

Jak jsem psala ten “pokus omyl”, funguje to asi stejně. Samozřejmě si vytvořím návrh nebo představu, jak třeba čepec, které dělám nejčastěji, bude vypadat. Nicméně během tvorby se stane, že představa neodpovídá realitě a jsem schopná ho vlastně celý předělat, aby odpovídal tomu, co se mi více líbí. :) Na začátku mě nejvíce motivovalo to, že některé části mého kroje byly už starší a ne zcela v dobrém stavu, proto jsem se snažila tyto věci opravit a inspirovala se zejména ve svém okolí a snažila se čerpat informace od stařenek, nebo z knih. 

Do grantové výzvy nadačního fondu Moravská krása pro rok 2026 jste se přihlásila, jak sama říkáte, „ze srandy“. Jaká byla vaše bezprostřední reakce, když jste se dozvěděla, že jste byla vybrána pro cestu do USA?

Byl to poměrně velký šok, protože se čas rozhodnutí trochu posunul a už jsem na výzvu mezi dalšími starostmi a povinnostmi téměř zapomněla. Nicméně jelikož ráda cestuji, měla jsem velkou radost, že poznám zase něco nového a zároveň budu moci předat to, čemu se věnuji i mimo ČR a poznat, jak lidovou kulturu vnímají lidé původně z Česka, kteří žijí v zahraničí. 

Jak jste se po příjezdu do rušné Atlanty aklimatizovala a jaké byly vaše první dojmy z Ameriky?

Upřímně prvním dojmem pro mě bylo to, jak mohou lidé jezdit po silnici, kde je tolik pruhů a jako řidič bych tam být nechtěla. :) Nicméně po dvou dnech strávených v Atlantě nejen na workshopech, ale také poznáváním města ve mně Atlanta zanechala krásný zážitek. Měla jsem možnost navštívit kus přírody blízko Atlanty (Stone mountain park), jedno z největších akvárií a také např. rodný dům Martina Luthera Kinga, takže vlastně od všeho tak nějak trochu. 

V Atlantě jste pro veřejnost uspořádaly první workshop, který propojil vyšívání, malování, prezentaci o ornamentu a ochutnávku moravského vína. Jak Američané reagovali?

Myslím, že návštěvníci byli spokojeni a večer si užili. V Atlantě je komunita, se kterou jsem měla možnost se setkat, poměrně “mladší”, takže většina návštěvníků je v USA např. do 10 let, takže jsem vlastně celkem málo na tomto stanovišti využila angličtinu, jelikož mluvili česky nebo slovensky. Co se týče malování, měli možnost vybrat si na co budou malovat a také konkrétní vzory. Malovali jsme na kabelky, plátěné tašky, kšiltovky, ale i dřevěné doplňky do domu a myslím, že vznikly, možná ne úplně tradiční, ale velmi povedené kousky. 

Malování kornoutkem a ruční vyšívání s korálky vyžadují hodiny absolutního soustředění v jedné pozici. Jak tuto fyzickou zátěž zvládáte? Máte nějaké své rituály, které vám pomáhají u práce vydržet?

Snažím se poměrně dost hýbat, ať už jde o sport, nebo alespoň protažení. Jak je řečeno, na záda a krk je to zátěž. Rituál asi nemám, ale většinou mě tlačí čas, do kdy výrobek vyhotovuji, což je velmi dobrá motivace. 

Kde nejraději dobíjíte baterky a čistíte si hlavu?

S kamarády a rodinou, případně někde výšlapu v horách a přírodě, což je pro mě také velmi zásadním koníčkem.

Najde se ve vašem životě kromě folkloru, hudby a malování ještě nějaký úplně jiný koníček? 

Jednoznačně sport a cestování. 

Děkujeme za inspirativní rozhovor a za to, že s takovou vášní a hrdostí šíříte dobré jméno našich tradic i za hranicemi ČR.

Přejeme vám mnoho dalších tvůrčích úspěchů, spoustu radosti při malování, vyšívání i hraní v cimbálové muzice.

*  Nadační fond Moravská krása vznikl v listopadu 2020 s účelem podporovat tradice jižní Moravy a historii tak, aby je převzaly za své i další generace a bohatý moravský folklor neupadl v zapomnění.